Dobrý den, paní Petro, moc Vám děkuji za nová poznání, mé děti jsou sice již dospělé, tedy se ve skupině trochu vymykám, snad to vadit nebude. V současné době se těším z jedenáctiměsíční a osmiměsíční vnučky. Když hlídám, tak zatím bedlivě sleduji jejich motorické projevy, jak to bude s řečí, to teprve uvidíme. Každá z nic je tak jiná! Díky Vám mě nadchla logopedie, škoda, že jsem Vás nepoznala dříve, když jsem díky své profesi knihovnice mohla pracovat i s dětmi se specifickými potřebami /lehká a středně těžká mentální retardace/, moc mě ta práce bavila, snažila jsem se v programech pro ně hledat cestu k nim, ale byla to spíše cesta intuice a velení srdce. Jejich projevům řeči bylo velmi špatně rozumět, jednalo se spíše o takové útržky. Já jsem ty děti nějak vnitřně přijala a myslím si, že jsme se obohacovali navzájem.

Za dobu své profesní činnosti jsem absolvovala spoustu vzdělávacích aktivit, různých kurzů, některé byly spíše z donucení, a tedy k ničemu, ale Vaše téma vychutnávám dobrovolně a plnými doušky. Moc děkuji a přeji hodně zdraví celé rodině a mnoho úspěchů ve Vaší činnosti.

Marie