Jak to udělat, aby dítě logopedie bavila?

Pojďme se nejprve podívat na to, proč logopedie dítě nebaví:

Nevhodné emoční nastavení

Dítě nemá náladu trénovat, chce dělat něco jiného, je myšlenkami úplně někde jinde nebo je naštvané, že musí jít trénovat. Někdy vzniká dokonce odpor ke cvičením. Ve chvíli, kdy je dítě v průběhu cvičení ve stresu, je efekt často mizivý. Stres znemožňuje dítěti se učit cokoli nového. Pravidelné trénování klade velké nároky na děti i rodiče a někdy je skutečně náročné v tomto všem udržet pozitivní emoce.

Chybí motivace

Dítě v předškolním věku má málokdy vnitřní motivaci k trénování logopedie. Pokud samo chce umět např. hlásku R, je to skvělé. Mnohdy ale dítě potřebuje motivaci a podporu od rodičů. Zároveň bych na tomto místě chtěla podotknout, že je velmi důležité, aby si totéž zajistili rodiče pro sebe a i s ohledem na sebe si vybírali ty nejlepší odborníky, od kterých čerpají inspiraci, informace, vedení i již zmiňovanou podporu a motivaci.

Tlak ze strany rodičů

Tlak vytváří odpor. Pokud dítě z rodiče cítí tlak, že musí trénovat, že už to mělo dávno umět atd., automaticky se v něm zvedá vlna odporu. Důležité je si uvědomit, že je často tlačeno i na rodiče. Prarodiči, učitelkami v MŠ, kamarádkami, odborníky… Často padají dobře míněné rady, ze kterých ale může unavený a frustrovaný rodič slyšet zase jen další várku výčitek… A vzniká začarovaný kruh. Rodič se cítí pod tlakem a automaticky tlačí na dítě ve snaze vše co nejrychleji vyřešit. Takto to ale bohužel většinou nefunguje.

Cvičení je příliš lehké nebo naopak příliš těžké

Oboje vede ke ztrátě pozornosti. Lehké cvičení dítě nebude bavit, mnohdy samo prohlásí, že je to jednoduché a nudné. U těžkého cvičení se může stát, že ho dítě bude různými způsoby bojkotovat. Může se tvářit, že se mu nechce, začne dělat lumpárny, odvádět pozornost… Velmi často totiž nedokáže pojmenovat, že toto je na něj moc. A moc to může být z různých důvodů. Někdy dítě obecně není zralé pro cvičení. Typicky se to děje u cvičení výslovnosti některé hlásky, které se dlouhodobě nedaří. Posléze zjistíme, že dítě nemá např. dozrálou motoriku, vnímání vlastního těla, sluchové vnímání, dostatečnou úroveň pozornosti. Roli mohou hrát i přetrvávající primární reflexy. Na to vše je třeba myslet dříve, než se pustíme do napravování výslovnosti některé hlásky. Jinak se může snadno stát, že dítě zasekneme tím, že po něm chceme něco, co v tuto chvíli naprosto není v jeho možnostech.

Cvičení je stále stejné

Opakování úplně stejných cvičení, stejných obrázků atp. bez jakékoli obměny také vede ke ztrátě pozornosti. Typicky při procvičování některé hlásky má dítě od logopeda papír s obrázky, které každý den zcela automaticky přeříká… Nejen že to dítě nebaví. Ale hlavně to nemá žádný efekt. Dítě umí tato naučená a denně opakovaná slova jako básničku. Ale nezařadí trénovanou hlásku do řeči. Prostě jen automaticky splní úkol.

Jak udělat logopedii zábavnější?

Emoční pohoda rodiče i dítěte

Základem je přistupovat k učení v dobré náladě, spojit ho s jinou příjemnou společnou aktivitou ideálně podle zájmu dítěte. Cvičte krátce a často. Nevyčítejte si, že je někdy „den blbec“ a Vám nebo dítěti se cvičit nechce. Oba na to máte právo. Skvělé je, pokud se Vám podaří najít aspoň drobné hry a cvičení, které je dítě schopné dělat samo, nebo třeba podle videa. Někdy je mnohem jednodušší motivovat dítě ke cvičení s někým jiným, než s Vámi. Pro dítě je to příjemná změna a pro Vás malý odpočinek.

Motivace rodiče i dítěte

Po letech praxe tady vidím jako zcela zásadní, aby měl rodič dostatečné informace. Aby rozuměl souvislostem. Aby věděl, co děláme a proč to děláme. Proč právě teď, proč právě takto, na co se chystáme dále. Aby viděl pokroky, byť jsou maličké. Aby se mohl kdykoli na cokoli ptát, dostal odpovědi a podporu. Z mého pohledu je úkolem logopeda diagnostika a následně vedení terapie krůček po krůčku. Naporcovat slona tak, aby byl pro rodiče uchopitelný. Protože je ale pak každodenní práce na rodiči, je nesmírně důležité, aby byl hodnotnou a pokud možno informovanou a motivovanou součástí týmu. Připadá mi smutné, že se stále ještě někde dělá logopedie za zavřenými dveřmi a rodič pak dostane zpět dítě a papír s obrázky, které mají do příště procvičovat. Já osobně bych si připadala jako školačka, která dostala úkol. A neměla bych velkou chuť ho plnit.

Zařadit cvičení do běžných činností

Věnujeme-li se určité hlásce, např. L, je možné ji hledat úplně všude. Kam se nám L schovalo v koupelně? Má ho například mýdlo? Ručník? Vana? A kde je L v kuchyni? Má L hrnec? Lžíce? Lino? Cvičení pro jazýček je dobré spojit s čištěním zoubků – ideálně pokud se dítě vidí v zrcadle. Může čištění zoubků zakončit tím, že jazýček pošimrá kartáčkem, zkusí špičkou jazyka zatlačit proti kartáčku, a pak může zkoušet, zda se mu podaří zvednout jazýček za zoubky a chvíli vydržet. Toto je mnohem efektivnější a zábavnější, než sedět u papíru s obrázky a říkat je stále dokola. Volte činnosti dle zájmu dítěte. Zapojujte legraci. Ta je skvělým pomocníkem k zapamatování. Jistě mi dáte zapravdu, že některé vtipné momenty si pamatujeme celý život. Takže se určitě nebojte u logopedie i zasmát.

Zvolit přiměřenou obtížnost cvičení

Cvičení musí být vždy přiměřené řečové i celkové vývojové úrovni dítěte a vždy jen o maličko náročnější než dítě zvládá. Jak jsem psala výše, je třeba myslet na mnohé související oblasti, zda je skutečně vše dostatečně zralé pro nácvik výslovnost. A i pokud je a na výslovnosti již pracujeme, stále platí postupné krůčk. Například umí-li dítě správně vyslovit samotné Š, případně Š-Š-Š, nemůžeme po něm hned chtít slovo mašle či dokonce mašlička, protože to jsou oboje náročné pozice. Začínáme se Š na začátku slov, např. šátek, šála, můžeme zkoušet na konci slov a pěkně oddělovat – my-š, ko-š, a až když se toto daří, je možné trénovat Š uprostřed slov. Až úplně nakonec se trénují slova s více sykavkami.

Zapojit více smyslů

Učení je vždy zábavnější, když se zapojí více smyslů. Pro zrak volte pěkné knížky, obrázky, vybírejte tak, aby se to líbilo dítěti. Případně si spolu obrázky vybarvěte, dotvořte, ať je to vaše. Pro sluch hrajte hry rozvíjející sluchové vnímání, např. Zvuková pexesa od Albi, nebo Pexeso pro uši Alexander. Zapojte i hmat se hrami jako Hmatej a najdi, Hmatové loto či Zajíc v pytli. A zapojit můžete i chuť – cvičení s lipem krásně procvičí jazýček, žvýkačka procvičí všechny svaly v ústech, při lízání zmrzliny zkuste zapojit špičku jazyka, pití brčkem je skvělá příprava na správné sykavky…

Pokud pracujete s obrázky, buďte kreativní!

Můžete si koupit pěkné hotové obrázky, nebo si klidně můžete vícekrát okopírovat obrázky, které jste dostali na logopedii. Můžete si z nich snadno vyrobit pexeso, loto, jednoduchou deskovou hru, nebo třeba koláž či příběh… Obrázky můžete doma schovávat a hledat, tahat z pytlíku a dávat si hádanky… Hrajte si a užijte si to!!!

„Cest, jak zvládnout logopedii zábavněji a efektivněji je mnoho! Nevzdávejte to a najděte si tu Vaši!„

---

Petra Nejedlá

Jsem srdcem logopedka,  průvodkyně vývojem řeči, autorka projektu Vývoj řeči v souvislostech a máma 3 synů. Moje osobní i pracovní cesta mě naučily nikdy neztrácet naději a vidět možnosti i tam, kde se zdálo, že žádné nejsou. Nikdy si nemyslet, že vím, ale vždy v naladění na klienta hledat to nejlepší možné tady a teď.