Pocit viny

Dnes jedno neplánované zamyšlení…

Velmi často se potkávám především s maminkami, které mají obrovský POCIT VINY. Viní se ze všech problémů, které jejich dítě má… Kdyby si víc povídali… Víc četli… Dřív šli na logopedii… Dřív vyhledali další odborníky… Víc trénovali…

Někdy jdou tyto výčitky až k úvahám jako: Kdybych neporodila předčasně… Kdyby se nám lépe dařilo kojení… KDYBYCH BYLA LEPŠÍ MÁMA! Au.
Bolestná pravda je, že mnohé ženy se od toho, že má jejich dítě problémy s řečí či další problémy ve vývoji dostanou až k pocitu JSEM ŠPATNÁ MÁMA.

A naopak dnešní zkušenost, která mě přivedla k této úvaze: „No, my jsme to K trénovaly a trénovaly, až se jednou Julinka vzbudila a SAMO TO TAM NASKOČILO“ Vidíte to?

Za to, že má naše dítě problémy s řečí se umíme obviňovat a trestat. A za to, že jsme něco společně natrénovali, že jsme něco dali, se pochválit neumíme… To samo…

Moje mamka

Vzpomněla jsem si na mou mamku, které si velmi vážím a která má své vyhraněné názory na výchovu. Kolikrát jsem od ní slyšela, co bych měla dělat jinak a lépe a že si koleduji o průšvih… „Podívej se, to ho necháš? No nevím teda, aby tě to jednou nemrzelo…“ Ano, dostávala jsem se do pocitů, že když bude cokoli špatně, můžu za to já. A dlouho jsem si to zpracovávala. A teď po letech mi moje mamka v dobrém a s láskou řekla:

„Ty kluci jsou úžasný, ty máš takový štěstí, že se Ti narodily tak skvělý děti.“

Jo, mami, mám štěstí, to bezesporu. A taky se chválím. Protože, jak si s mými kluky říkáme, my jsme sakra dobrej tým Přinejmenším říkám, že se skvělí narodili a já jsem jim to svou výchovou nepokazila, a to mi připadá taky hodné pochvaly

A trochu seriózněji na závěr. Řečové obtíže a další vývojové obtíže NEJSOU NIČÍ VINA. Vždy se jedná o souhru více faktorů. Hledání viníků nikomu nepomůže. Mnohem smysluplnější je TEĎ A TADY HLEDAT ŘEŠENÍ a JÍT KRŮČEK PO KRŮČKU KUPŘEDU.

A nemyslím si, že sebechvála smrdí, jak říkával můj děda. A též věřím, že to myslel dobře. Ale já si zase myslím a cítím to sama na sobě, že je dobré, skvělé, nejlepší se i jako máma pochválit, odměnit, říct si:

„Jo, jsem dobrá, snaha se vyplatila, stojí to za to a jdeme dál.“

A pokud Vám to nejde jen tak pro sebe, myslete na to, že na Vašem naladění a Vaší motivaci mnohdy nejvíce závisí i úspěch logopedických a jiných cvičení. Takže pokud možno pohoda, klid, snaha se cení, krůček po krůčku, nechat si poradit, pochválit se, oslavit drobné úspěchy a jedeme dááál, vždyť s dětmi je to nekonečná cesta

Mnoho podpory krůček po krůčku ode mě najdete v mých online kurzech

Petra Nejedlá