Den dětí

DEN DĚTÍ

Celý FB dnes oslavuje děti, slavím též. Jako máma 3 synů (11, 8 a skoro 5let) a jako průvodkyně mnoha dalších dětí. Protože pracuji celostně a protože mě už od samého začátku mé praxe vyhledávají rodiny, které chtějí jiný přístup, nebo hledají jinou cestu, protože ta první zvolená nezabrala, mám mnohokrát potvrzeno, že děti vědí, co je pro ně dobré. Vědí, co potřebují. Jen my jim někdy nerozumíme, nejsme na sebe tak naladěni, abychom si porozuměli.

Popíšu s dětskou upřímností, co mám vysledované 

 Když dítě nemluví, je to často proto, že mluvit nepotřebuje, protože se pohodlně domluví beze slov, nebo je za něj všechno řečeno, vyřešeno, a pak jak se říká „není o čem“. V tomto bodě je dobré si uvědomit, že z pohledu dítěte je vše v pořádku a nerozumí, proč po něm chceme aby mluvilo, když v jeho světě vše funguje. Dobré je se tedy ponořit do světa dítěte a postupně ho zvát ke slovům. Ukazovat mu, že komunikace přináší pěkné pocity, legraci, naplnění potřeb. Tlakem nic nezmůžeme. Ten tlak je totiž náš, nikoli dítěte.

Děti vědí, co je baví a zajímá. Jen my máme někdy touhu je učit to, co je správné, co by měly umět, kupujeme krásné, moudré knihy… a naše dítě vidí jen autíčka… a ještě ke všemu skoro vůbec nemluví… No tak si s ním povídejte o těch autíčkách! Je skutečně jedno, jaká budou první slova našeho dítěte, na čem se rozpovídá, na čem zažije první radost z komunikace. Důležitý je právě ten zážitek – ono to funguje! Můžu povídat a něco se děje, něco se změní, něco pěkného zažívám, juchůůů!

 Když dítě odmítá cvičit logopedii (nebo cokoli jiného), tvrdí, že mu to nejde, neumí, nechce… není líné, ani vzdorovité. S velkou pravděpodobností má své důvody, proč to odmítá. Možná není na cvičení připraveno, chybí pevné základy. Nebo zrovna není ta správná nálada, dítě mělo jiné plány, v hlavičce už se klubalo něco jiného a my jsme přišli s tímto. Možná přetrvávají některé faktory, kvůli kterým dítě v podstatě ruší jeho vlastní tělo – je stále v pohybu, stále dělá něco jiného, neudrží pozornost. Cílené cvičení ho pak stojí neúměrné množství energie a právem si může stěžovat na únavu. Možná pro něj není přijatelný způsob, jakým cvičíme, nedává mu to smysl, nikam se mu to neukládá… Je toho mnoho, ale není to lenost.

Děti nás milují vždy takové, jací jsme. Milujme je také tak. Ať mluví dokonale, nebo jen tu a tam slovo, nebo se spoustou zkomolených hlásek, nebo zatím ještě nemluví, nebo třeba mají takovou diagnózu, že mluvit nebudou. Hledejme vždy cestičky, jak komunikovat, sdílet, sdělovat a milovat. Řečí, očima, mimikou, gesty a hlavně srdcem 

Krásný den všem dětem i rodičům!