OPRAVOVAT, ČI NEOPRAVOVAT?

Jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám.
A jeden z nejčastějších „nešvarů“, které vídám.

Ne, nikdy neříkám rodičům, že dělají něco špatně. Opravit dítě, když něco vysloví nesprávně, je naprosto přirozená, řekla bych až automatická tendence.

Pojďme se ale nad opravováním trochu zamyslet.

Často vídám i třeba venku na hřišti dvě věci, které, prosíííím, zkuste nedělat:

1. Opravování i toho, co dítě očividně ještě neumí vyslovit správně, a tedy není ani v jeho silách to vyslovit správně. „Mám čevenou motoutu“ „Říkej pořádně čeRRRvenou motoRRRku.“
   Toto není řešení… Dítě, které mluví takhle, nemá zvládnutých více hlásek, a nemůže tam R vyslovit, ani kdyby se snažilo sebevíc.

2. Opravování dítěte ve chvíli, kdy nám v emocích přibíhá něco sdělit. „Mamiii, tam byla tlásná točičta.“ „Říkej tam pořádně to K, je to Krásná KočičKa.“
   Tím báječně utlumíme dětskou radost a chuť nám něco sdělovat.
   

Mírnější varianta, kterou vídám častěji a i přímo v rámci sezení je, kdykoli dítě řekne něco nesprávně, říct to správně a trvat na tom, aby dítě správnou variantu zopakovalo.
Ani tohle není úplně ideální. Dítě na to reaguje dle své povahy.

• Některé to poslušně automaticky zopakuje, ale nevěnuje tomu absolutně žádnou pozornost. Učí se tím, že tomu ani pozornost věnovat nemusí, protože je-li třeba, maminka vždy přispěchá se správnou variantou.
• A některé děti jsou z toho brzy otrávené a dostávají se do stavů „Neumím, nechci, nebudu to dělat“.

JAKÉ JSOU TEDY LEPŠÍ VARIANTY?

• Dělat dítěti správnou ozvěnu. Na to, co ještě nevyslovuje správně, mu v odpovědi poskytnout správnou variantu, aby ji dítě slyšelo. Ale nenutíme ho to zopakovat. „Mami, mě bolí luka“ „Ajaj, bolí tě Ruka?“

• Pokud nám dítě přibíhá něco sdělit v emocích, neopravujeme. Obsah má přednost před formou. A vztah a vazba s dítětem má přednost naprosto před vším. Vyslechněte dítě, radujte se s ním a výslovnost neřešte. Ačkoli je mi jasné, že někdy skřípete zuby a máte pocit, že všechna logopedie byla marná 😁.

• V rámci cvičení a procvičování zkuste nabízet dvě varianty: „Martínku, byla to louka nebo uouka, co myslíš?“ Veďte k zamyšlení, výběru z možností, potřebujeme aktivní proces, ne pouhé zopakování správné varianty.

• Pokud se dítěti skutečně dlouho nedaří zařazovat některé hlásky do řeči, zamýšlejte se nad souvislostmi namísto toho, abyste donekonečna opravovali a vytáčeli tím sebe i dítě. Cvičte sluchové vnímání. Hledejte procvičovanou hlásku všude, kde se vyskytnete. Mrkněte se, jak je na tom Vaše dítě s motorikou, vnímáním vlastního těla, spoluprací hemisfér, primárními reflexy… Může tam někde chybět potřebný střípek… A když se doplní, vše začne fungovat.

Hledáte-li další tipy, jak dítě motivovat ke cvičení či tipy, jak si cvičení zpestřit, přidejte se k Letnímu Logohraní. Čeká Vás 8 týdnů lehké a hravé inspirace, podpory a možnosti sdílet a ptát se.
Nebuďte na to sami, přidejte se na společnou vlnu.

Těším se na Vás uvnitř kurzu.
Petra 💙

Mgr. Petra Nejedlá

Jsem srdcem logopedka,  průvodkyně vývojem řeči, autorka projektu Vývoj řeči v souvislostech a máma 3 synů. Moje osobní i pracovní cesta mě naučily nikdy neztrácet naději a vidět možnosti i tam, kde se zdálo, že žádné nejsou. Nikdy si nemyslet, že vím, ale vždy v naladění na klienta hledat to nejlepší možné tady a teď.